Po třech letech od vydání EP Madhouse Session představuje česko-běloruský projekt Zabelov Group nový materiál. Dive vychází stejně jako předchozí nahrávky u českého labelu Minority Records.

„V Dive jsme se snažili najít jakýsi organický metrorytmický tvar, který by měl potenciál znít nekonečně,“ říká akordeonista Roman Zabelov.

Skladbu formuje element transu vycházející z repetitivních procesů evokující hudebníkům ponor do neprobádaných hloubek. Od pocitu byl jen krůček k názvu celé kompozice.

„Opět se projevila naše fascinace patterny, jednoduchými opakujícími se vzorci, které se vloží do kontextu jiného vzorce. Vznikne rázem pocit evoluce, příběhu mezi tóny. Řeknete si, že to už pár desítek let není nic nového, ale pořád je co objevovat,“ dodává bubeník a trumpetista Jan Šikl.

Za masterem stojí uznávaný Matouš Godík (Floex, Hidden Orchestra, Bratři Orffové, -123 min a mnoho dalších).

Zabelov Group založili roku 2012 věční hudební hledači Roman Zabelov (akordeon, zpěv, syntezátory) a Jan Šikl (bicí trubka, kytara). Ve své tvorbě propojují jazz s výrazným groovem, akustickou hudbou i elektronikou do výrazně atmosférického, až cinematického celku. Vydali domácí nahrávku 40 000 km následovanou živým albem Secret Session, regulérním debutem bylo album Eg (2018). Roku 2020 vydali živák Madhouse Session. Vystoupili v Polsku, Německu, Holandsku, Itálii, Slovinsku i Velké Británii.

Jan Šikl je autorem hudby pro filmy Rekonstrukce okupace a Jak jsem se stala partyzánkou, coby aranžér spolupracuje s Floex Ensemble či Glorchestra, scénickou hudbu psal pro Laternu Magiku, 420People, Spitfire Company, Losers Company či JEDL. Stojí za hudbou pro mnohé rozhlasové hry a audioknihy.

Roman Zabelov dokončuje doktorandské studium na pražské HAMU, kde se zabývá tématem akustického a amplifikovaného akordeonu, je součástí projektu Spitfire Company a Orchestru Berg s názvem Tak tiše až.

Od roku 2022 je součástí Zabelov Group také VJ Linda Arbanová (Zvíře jménem podzim, Lenka Dusilová, Druhá tráva aj.)

Dosud nevydané skladby, remixy i přepracované kompozice soundtracku oceňované plošinovky Creaks herního studia Amanita Design vydávají Hidden Orchestra právě dnes na novém albu Creaks: Bonus, Live & Remixes. Navazuje tak na desku Creaks Soundtrack z roku 2020.

Hidden Orchestra je projekt britského skladatele, multiinstrumentalisty a producenta Joea Achesona. Ten zpracovává nejrůznější hudební vlivy, k tvorbě zve pestrou škálu umělců, aby vzápětí stvořil svůj “skrytý orchestr”.

„Pro Creaks vzniklo tak velké množství skvělé muziky, že se na původní desku zkrátka nevešlo všechno. Všimli si toho koneckonců i fanoušci, kterým pár skladeb ze hry na původním soundtracku chybělo. S myšlenkou přišel zkraje roku sám Joe. Původně přitom mělo jít o sbírku bonusových skladeb, ale postupně nám ten koncept nabobtnal a vznikla z toho větší a zajímavější nahrávka,“ říká Jakub Dvorský, zakladatel Amanita Design.

Creaks: Bonus, Live & Remixes přináší sedm dosud nevydaných skladeb z původního soundtracku Creaks, dvě rozsáhlé přepracované verze pro živou kapelu a sedm remixů od různorodých umělců jako Floex, Poppy Ackroyd, Ben Lukas Boysen či ZKA4T.

Živé verze skladeb Bridges a Three Islands byly nahrány v květnu 2022 v lucemburském klášterním prostoru Neimënster s aktuální sestavou Hidden Orchestra, jenž tvoří Joe Acheson na basu a elektroniku, Jamie Graham na bicí, klarinetista Jack McNeil a cellistka Rebecca Knight. O studiový mix se postaral inženýr Tim Southorn. V nejnovější inkarnaci Hidden Orchestra se důraz přesouvá od přesné repliky studiových skladeb k zaměření se na energii a emoce daného materiálu.

Hra Creaks získala ocenění Česká hra roku 2020 i Česká hra roku v kategorii Audiovizuální zpracování, cenu Anifilmu 2021 za nejlepší výtvarný počin, ocenění CEEGA 2020 pro hry ze střední a východní Evropy za nejlepší výtvarné zpracování. Creaks získala nominaci na prestižní Golden Joystick Awards za nejlepší nezávislou hru a dvě nominace na brazilském herním festivalu BIG Festival za nejlepší výtvarné zpracování a nejlepší vyprávění.

Skladby z Creaks zazní také na koncertě Hidden Orchestra v londýnské Queen Elizabeth Hall 20. listopadu v rámci EFG London Jazz Festivalu.

David Pomahač, zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, vydává dnes u vydavatelství Minority Records své druhé sólové album s názvem Neviditelný. Spoluautorem hudby a producentem desky v jedné osobě je Martin Hůla aka Martin Tvrdý.

„Nejlepší věci v životě jsou neviditelné," poznamenává Pomahač. „Vzduch, který dýcháme, příběhy psané mezi řádky, láska sama. Dokonce i inspirace se čerpá z nějaké nehmotné sféry. Někdy jsem pak neviditelný sám sobě - těžko čitelný, neuvědomuji si své motivace, přehlížím znamení - ale pak se poznávám ve vypravování příběhů ostatních lidí. Neviditelný je prostředkem ke zpracování těchto podnětů.“

Neviditelný se zrodil ze studiové improvizace se známým hudebníkem a inovátorem Martinem Hůlou. Méně pracuje s kytarovými ornamenty a signalizuje nový přístup k textaci.

„Od první spolupráce, ještě v době Kieslowski, jsem chtěl dělat s Martinem víc. Je geniální. Chodil jsem k němu do studia jednou týdně, nic nebylo předem dané, hudbu na desku jsme napsali a nahráli společně. Nahrál jsem baskytary a využil i lap steel kytaru, pak už jen synťáky, kytarám jsme se vyhýbali. Hráli jsme, improvizovali, hledali divné zvuky a povídali si,” říká Pomahač.

David Pomahač zvolil nový přístup k psaní. Tentokrát nehledal podněty v osobním životě, texty jsou inspirovány především z jednotlivých vět románů H. G. Wellse, dystopických sci-fi a historek lidí kolem sebe. Pomahač splétá příběhy o sebezáchově a vůli přežít.

Osmipísňové album Neviditelný doprovází videoklip písně Klaun režiséra Davida Mencla s herečkami Klárou Issovou a Sarah Haváčovou, zazní v ní - stejně jako ve skladbě Dlouhý - housle Jenovéfy Bokové a violoncello Marie Dorazilové.

Limitovaná číslovaná verze vinylu Neviditelný v počtu sta kusů obsahuje prémii v podobě dubové verze desky z dílny Martina Hůly, Petra Kloučka a Tomáše Karáska aka Gaexe, a také originální polaroidové a instaxové fotografie s vepsaným vzkazem vytvořené Pomahačem. Digitální verze alba a CD obsahují bonusový track Bez konce.

Žijutě živote se vším, co přinášíš i bereš, co v sobě obsahuješ - tato zdánlivě jednoduchá myšlenka inspirovala šesté sólové album hudebnice, zpěvačky a producentky Beaty Hlavenkové, které právě dnes vyšlo na LP, CD a v digitální distribuci.

Hlavenková, držitelka dvou Cen Anděl a Ceny Jantar, se po albu Sně a soundtracku Zátopek plně zaměřila na sólovou tvorbu, psaní textů a zpěv. Posluchači ji budou vměstnávat do jakékoliv hudební škatulky jen velmi nesnadno, Hlavenková vyšla vstříc inteligentnímu popu s elektro beaty a nadžánrovými přesahy, které jsou tak vlastní její tvorbě. Přirozeně vykročila od básní a snění ke svému vlastnímu vyjadřování, byť jí ponor do impresionistického zvuku bude vždy vlastní.

„Už nechci tolik snít, chci říct více vlastních slov a myšlenek. Miluji zpívání a aranžování, mám zalíbení v kontrastech, cítím se v tom všem dobře a sebevědomě. Dávám tomu také množství energie, času a vzdělávání se. Každou píseň na Žijutě jsem opatřila tím, co potřebovala. Někdy to znamenalo rozličný počet hostů. Oproti Sně je Žijutě v tomto ohledu mnohem rozmáchlejší a napěchovanější. Odseděla jsem dlouhé hodiny ve studiu a nahrávala, přehrávala, zkoušela zvuky, aranže, hledala ty správné cesty. Jen díky deadlinu tam nesedím doteď, “ říká s úsměvem Hlavenková.

České a dva slovenské texty jedenácti skladeb odrážejí aktuální náladu autorky, důležité životní momenty, vzpomínky, ale také stále se prohlubující lásku ke zpěvu. Právě píseň Oka mih spadá do období práce na nerealizovaném projektu OOO, ve kterém začala Hlavenková zpívat, a právě s Lukášem Duchovičem, textařem a sound designerem napsala skladbu Pořád je to tak. Když padá sníh vychází z fráze oblíbeného autora Eckharta Tolleho, Běžím odráží myšlenku knihy Born to run i okrajově upomíná na prožité dny se Zátopkem. Písní 425 - Dobrý den, noci se vrací do básnířčina rodného amerického města Amherst, kde Hlavenková tři roky pobývala. Zahrada zas vypráví o nedávné době lockdownu a vypořádání se s nelehkou situací.

Živelně, přímo ve studiu vznikl text Sovám v kooperaci s hlasovou koučkou Pavlou Fendrichovou, písničkářem Thomem Artwayem a zpěvákem Otou Klempířem. Ve zcela nové aranži představí Hlavenková skladbu Komíhání, kterou napsala na text Václava Kvapila pro dávný projekt Eternal Seekers.

Co píseň, to jiný host – Tomáš Liška, Gabriela Vermelho, Pavla Fendrichová, Lukáš Duchovič, Vojta Nýdl, Rich Perry, Adam Koller, Thom Artway, Oto Klempíř, Tomáš Neuwerth a David Stypka.

„Skladba Píšu ti patřila původně ke snímku Dukla 61. Napsali jsme ji s Davidem, dlouho pak ležela v šuplíku. Až na songwriting campu v loňském roce David navrhl, abychom ji dopracovali. Už jsme to nestihli, ale použila jsem alespoň jeho demo zpěvy. Jeho génius se neztratil,“ dodává ke spolupráci se Stypkou Beata Hlavenková.

Zásadními partnery jsou na desce i pódiu trumpetista, bubeník Oskar Török, kytarista a spoluproducent Patrick Karpentski a basista Miloš Klápště. Ti také tvoří koncertní Kapelu Snů, s komorním i velkým zvukem, každý obsluhující více nástrojů a přispívající svými vokály. Finální mix opatřil slovenský kytarista, muzikant a sound designer Andrej Hruška (Zuzana Mikulcová, Katarína Máliková). O vizuální stránku alba se postarala Zuzana Lednická ze Studia Najbrt a fotografické duo Shotby.us, držitelky ceny Czech Grand Design.

Výraznou českou stopu nese politický thriller Je Suis Karl německého režiséra Christiana Schwochowa. Ke zkomponování soundtracku byl osloven český hudebník a skladatel Tomáš Dvořák, alias Floex, který ke spolupráci přizval britského skladatele a pianistu Toma Hodge. Jejich Je Suis Karl Soundtrack vychází právě dnes.

„S Tomem Hodgem jsme navázali na společnou tvorbu, před třemi lety jsme vydali desku A Portrait Of John Doe, zatímco pro mě je to první celovečerní film, Tom už má zkušeností s hudbou pro filmy i seriály mnoho,“ říká Dvořák.

Ve filmu, jenž vznikal také v České republice a koprodukovala ho tuzemská společnost Negativ, ztvárnily role české herečky Anna Fialová a Elizaveta Maximová. Snímek, upozorňující skrze příběh mladé Němky Maxi a její rodiny na sílící radikalismus pravicových nacionalistů, byl uveden na letošním filmovém festivalu Berlinale v sekci Berlinale Special.

Práce na hudební složce Je Suis Karl probíhaly z iniciativy režiséra už na základě scénáře v předcovidové době. “Christian Schwochow chtěl demo, nám se to ale s Tomem trochu zvrhlo a během krátké doby jsme v Praze vychrlili množství inspirativního materiálu, který se stal základem pro soundtrack. Kvůli pandemii jsme však samotný soundtrack tvořili na dálku, byl to takový ping pong.” dodává Dvořák. Je Suis Karl Soundtrack má unikátní zvuk. Nejedná se o klasický symfonický doprovod, ale radikálnější fúzi temného, destruovaného, špinavého soundu se symfonickým orchestrem.

Floex s Hodgem si vytvořili databázi smyček, zvuků, zvukových ploch a experimentů bez konkrétní-ho kontextu skladeb. Při komponování hudby do jednotlivých scén pak této hudební banky využívali, vzájemně si témata či verze skladeb remixovali, pracovali také s vintage technikou, třeba kazetovým přehrávačem Yamaha MT4X. Vzhledem k množství natočeného materiálu naleznou posluchači na desce čtrnáct skladeb přímo z filmu i bonusový materiál, který se do snímku nevešel.

Je Suis Karl Soundtrack vychází na 180 gramovém černém LP a digitálně u českého vydavatelství Minority Records. Film vstoupí do kin 13. ledna 2022.